Pro dědu... Nejlepší člověk na světě
19. 4. 2015
Je mi smutno po tobě,
nebudu si však dělat iluze,
že ještě žiješ
že jsi na světě.
Víří prach tvůj
po celé planetě,
měj jsi rád rád život svůj,
a chtěl jsi být s námi stůj co stůj.
Vzpomínky jen v očích mám
dávno už nehledám
důvody proč být protivná
na dno upadám.
Ve smutku se utápím
už nikdy se nevrátíš
smutek v sobě dusím
však marná naděje, že se ještě objevíš.
Co mám dělat, když pro mě život skončil
mé štěstí vlastně zabil
osud, co mi to slíbil.
Však nemuselo to takhle dopadnout
dávno cesty zpět
já brečím vzpomínkou
co vybavím si hned.
Pochybuji, že jsi šťasten,
bez nás, jako zmámen
určitě jsi ale na nás nezapomněl
vždycky dopředu hádáme svůj úděl.
Však přesnou předpověď nikdy nevíme,
až vyprávíme,
v té minutě
co je nám nejdražší, musíme jít dále...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář