Na útěku. - 1. kapitola
Ahoj, s touto kapitolou jsem si dala práci, tak doufám, že si ji s radostí přečtete.
29. 12. 2013
Den útěku a potkání - 1 kapitola.
Tato kapitola je vůbec první knihy Na útěku. Dala jsem si s ní práci, tak doufám, že se Vám bude líbit a že si ji s radostí přečtete.
Annie se rozhlížela po škole. Nikdo si jí nevšímal, všude spěchali. Naštěstí si jí všimla její kamarádka.
" Co tu děláš " ?
Zeptala se Emily, její nejlepší kamarádka. Annie bylo divné, proč všichni najednou tak spěchají, ale kamarádce to neřekla, bůh ví co by si myslela.
Emily se nachvíli zastavila.
" Poslyš, ty mě vůbec nevnímáš " !
Annie byla hrozně smutná a tak se nakonec svěřila Emily.
" Chtějí mě vzít koně " ,
vysvětlovala Annie a málem se u toho rozbrečela. Claru, jejího koně měla strašně ráda, ale než stačila vše říct, už zvonilo na hodinu.
" Tak ahoj, Emily " !
"Ahoj, Annie " !
Annie v hodině nedokázala přemýšlet, měla zrovna matematiku. Byla úplně mimo.
Z hodiny přišla domů, švihla batoh na zem a v hlavě jí prolétla myšlenka: Uteču i s Clarou!
Na nic nemyslela, vyvedla Claru ze stáje a utíkala s ní pryč. " Takhle mi ji nebudou moct vzít " ,
řekla si Annie pevně.
A utíkala, jak nejrychleji mohla. Doběhla k nějakému místu. Byl tam potůček a tráva.
" Tady je to super " !
Zvolala. Ale v okamžiku, kdy se z potůčku napila, se ocitla v hlubokém lese.
" Co tady dělám " ?
Pomyslela si. Nikdo tu nebyl a tak to tu chvíli prozkoumávala, až k ní najednou někdo promluvil hlasem:
" Ahoj. "
" Ahoj, mohla by jsi mi prosím říct, kde to jsem? "
Annie čekala odpověď, ale dívka se tajuplně usmála. Annie se dala do pláče:
" Ani nevím kde jsem. "
" Jsi v osidlech našich sil ".
" A.. A.. Jak jsem se sem dostala? "
" Napila ses té zázračné vody u potůčka. To nevíš, že se mu říká Nadpřirozený potok? "
" Ne, nevím ".
" A jak se vlastně jmenujete a kdo jste? "
" Jsem elfka a jmenuji se Melissa. Jak se jmenuješ ty a co tu děláš? "
" Já se jmenuji Annie a napila jsem se té vody a ocitla jsem se tady. "
Elfka mě provedla lesem, ukázala mi, co a kde je. Bylo to moc pěkné, jenže jak se vrátím zase domů? Na to jsem se zatím netroufala ptát. Chytila jsem se řetízku od mámy, co mi kdysi dala a elfka Mellisa si toho všimla, ovšem nic nedala znát a já taky ne, zeptám se jí třeba později. Stejně jsem se ale bála. Člověk nikdy neví, co se může stát. Ovšm tato elfka vypadala důvěřivě a nevypadala na to, že by mi chtěla ublížit. Ovšem mámina slova mi pořád bubnovala v hlavě: S cizími lidmi nikam nechoď! Ovšem rychle jsem ta slova zahnala, ta elfka mi nechce ublížit, to jsem vycítila. Ovšem, i člověk se někdy zmýlí.
Zatím nebyl vložen žádný komentář